Daň z nemovitostí je tvořena dvěma částmi: daně z pozemků a daně ze staveb. Je důležité vědět, stejně jako u jiných daní, z čeho se daň platí a z čeho ne, v jaké výši se daň musí zaplatit a kdo je vlastně poplatníkem. Na tyto i další otázky si postupně odpovíme. 

Jak je to s pozemky.. 

Pozemky na území České republiky jsou předmětem této daně. Jsou vedeny v katastru nemovitostí, to znamená například zahrada, ovocný sad, trvalé travní porosty, orná půda, chmelnice, vinice, rybníky sloužící k chovu ryb nebo hospodářské lesy. 

Stavební pozemek je však výjimkou, vymezuje se odlišně od druhu pozemku evidovaného v katastru nemovitostí a to jako pozemek nezastavěný, určený k zastavění stavbou, na kterou bylo vydáno stavební povolení. Je zde však uvedena řada pozemků v zákoně, které jsou od daně z nemovitosti osvobozeny. A to například pozemky zvláštně chráněných území podle předpisů o ochraně přírody, pozemky hájů, remízků, větrolamů, mezí na orné půdě, nebo pozemky určené pro veřejnou dopravu.

Nejen vlastníci platí..

Vlastník pozemku je poplatníkem této daně. Výjimky se však vyskytují i zde. I nájemce totiž může platit daň, a to jedná-li se o pronajaté pozemky od Pozemkového fondu, Fondu státního majetku nebo od Správy státních hmotných rezerv. Anebo jedná-li se o pozemky, jejichž původní vlastnické hranice v terénu neexistují z důvodu sloučení do pozemků s hranicemi v terénu reálně existujícími. V praxi se jedná o pozemky, které byly pronajaty například zemědělskému družstvu, ty jsou pak sloučeny v terénu do jednoho celku a nedojde k obnovení a zobrazení jejich původních hranic v platných katastrálních mapách. 

Uživatel je poslední, kdo může být poplatníkem této daně. Jedná se o případ, kdy vlastník pozemku není znám. V případě, že pozemek vlastní nebo trvale užívá více subjektů, daň z nemovitostí se platí společně a nerozdílně. To znamená, že se podává jen jedno společné daňové přiznání. 

Základ, sazba, koeficient..

Z čeho se daň platí a kdo ji platí, už víme. Stejně jako u jiných daní se i tato počítá ze základu daně. Základ může být stanoven cenou pozemku (tj. výměra pozemku v m ² násobená průměrnou cenou půdy na 1 m ² ve vyhlášce) k 1. lednu. U pozemků orné půdy, zahrad, vinic, chmelnic, ovocných sadů a trvalých travních porostů se základ stanovuje takto. Daňový základ u pozemků hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb je stanoven buď jako součin skutečné výměry pozemku v m² a částky 3,80 Kč, nebo jako cena pozemku zjištěná podle platných cenových předpisů k 1.lednu zdaňovacího období.

U všech ostatních pozemků, které podléhají této dani, je to skutečná výměra pozemku v m² k 1.lednu. Vynásobením základu daně sazbou a koeficientem se pak vypočítá samotná daň. Koeficienty slouží k úpravě daně podle místa, kde se pozemek nachází. 

A jak je to se stavbou.. 

Stavby spojené se zemí pevným základem, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, nebo které sice podléhají kolaudačnímu rozhodnutí, ale jsou užívány bez jeho vydání nebo dokončeny podle dřívějších platných právních forem se zdaňují daní ze staveb. Byty včetně podílu na společných částech stavby a samostatné nebytové prostory jsou to také od roku 2001.

Ze staveb, ve kterých se tyto byty a nebytové prostory nacházejí, se pak daň neplatí, dále se neplatí například z úpraven vody, přehrad, čističek vody, kanalizačních stok, staveb na ochranu před povodněmi, staveb rozvodů elektrické energie a staveb sloužících veřejné dopravě (např. silnice, dálnice, nebo přístavy).
Mnoho staveb je od daně z nemovitosti osvobozena. Z celkového seznamu jsou to například stavby sloužící k zajištění hromadné osobní přepravy, stavby na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve změně systému vytápění přechodem z pevných paliv na systém využívající obnovitelné energie solární, geotermální, větrné, biomasy, anebo změny spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavby stavebními úpravami, na které bylo vydáno stavební povolení nebo stavby kulturních památek na dobu osmi let, počínaje rokem následujícím po vydání stavebního povolení na stavební úpravy prováděné vlastníkem.

Kdo bydlí, ten platí..

Stejně tak jako u prvního typu daně z nemovitosti je i tady ve většině případů vlastník stavby poplatníkem. 

A stejně tak je nájemce poplatníkem, pokud je stavba pronajata od Pozemkového fondu, Správy státních hmotných rezerv nebo od Fondu státního majetku. Daň se platí společně a nerozdílně také v případě, že existuje několik spoluvlastníků, pravidla jsou stejná jako u pozemků. 

V tomto případě je základem daně výměra půdorysu nadzemní části stavby v m², tj. zastavěná plocha podle stavu k 1. lednu příslušného zdaňovacího období. 

Ze samostatného nebytového prostoru nebo z bytu je to tzv. upravená podlahová plocha (výměra podlahové plochy v m² násobená koeficientem 1,20. 

Vynásobením tohoto základu příslušnou sazbou upravenou opět koeficientem, se vypočítá samotná daň. 

Základní sazba daně se zvyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží a to v případě, že podlaží má půdorys minimálně dvou třetin zastavěné plochy. Bez ohledu na velikost se sazba zvyšuje o 0,75 Kč za každé nadzemní podlaží u staveb pro podnikatelskou činnost. 

Sazba daně se násobí koeficientem 2,0 u staveb sloužících individuální rekreaci, což jsou chaty a chalupy, které se nacházejí v národních parcích a v zónách I. chráněných krajinných oblastí. 

Podle posledního sčítání lidu se zjišťuje počet obyvatel. Obec může koeficienty obecně závaznou vyhláškou o jednu kategorii zvýšit a až o tři snížit. V Praze je možné koeficient zvýšit maximálně na 5,0.

Jak už bylo několikrát zmíněno, 1. leden daného zdaňovacího období je při vypočítávání daně a následném vyplňování daňového přiznání rozhodným dnem a změny, které nastaly během roku, se nebere zřetel. 

Do 31. ledna příslušného roku je pak nutné daňové přiznání k dani z nemovitostí doručit správci daně, což je místně příslušný finanční úřad. Daňové přiznání se nepodává, pokud od předešlého zdaňovacího období nedošlo k žádným změnám.

Pokud daň nepřesáhne částku 1 000 Kč do 31. Května je splatná, jinak je možné ji splácet ve 4 stejných splátkách, a to vždy nejpozději do 31. května, 30. června, 31. srpna a 30. listopadu. Do 31. Května je však možné ji zaplatit celou. 

Další fotografie: